úterý 2. listopadu 2021

Chladná čepel 5 Démon a anděl


Starší nám tedy začne vyprávět příběh krvavé minulosti. O kovu Yin.

“Kov Yin je zakletý.” začne.

“Starší, takže ty králíky tu máte vy?” zajímá se Wei.

“Mám tu králíky, kteří mi dělají společnost.” odpoví mu. “Avšak má energie postupem let mizí. Rádi si semnou hrají a utíkají ven.” dodá.

“Proč?” ozvu se já.

“Nejspíše to má něco společného s kovem Yin.” podívá se na mě a poté na Yi.

“Je to největší chyba v mém životě a draze jsem za ni zaplatila. Použila jsem veškerou mou duševní sílu, abych zde uvěznila kov Yin. Pečeť je narušená a její síla postupně klesá. Moje duševní energie slábne. Přišli jste sem, takže to musí být osud. Před sto lety, kov Yin nebyl ještě rozbitý. Hrobka Yiling byla tehdy ještě zemí nesmrtelných. A Xue Chonghai byl v té době nejmocnější velmistr. Je těžké uvěřit tak starým událostem. Nikdo neví, proč Xue Chonghai použil kov Yin k pohlcení rozhořčení, použitím živých lidských obětí. Ovládl starobylé mýtické monstum, Tu Lu Xuanwu. Bylo prolito mnoho krve. V jednom okamžiku byli lidé uvrhnuti do bídy. Byla to obrovská tragédie.” začíná vyprávět.

“Takže se spojilo pět rodin, aby zabili Xue Chonghaie.” pronese Wei, který stojí vedle mě.

“Jsi opravdu chytrý, jak jsem čekala, mladý pane Weii. Xue byl popraven a Xuanwu byla uvězněna. Všude ležela mrtvá těla. A Yiling, kdysi nebeská země, se stala velkým pohřebištěm.” pokračuje Yi.

“Starší, co se poté stalo s kovem Yin?” zajímá mě.

“Kov Yin vstřebal příliš mnoho duší živých lidí. Rozhořčení bylo příliš velké, aby se mohlo eliminovat.” Yi.
“Pohlcení duší?” podívá se na mě Wei.

“Kov Yin je vzácný poklad, který se léta vyvíjel. Dokázal absorbovat energii přírody. Přesto Xue použil živé lidi jako oběti. I duševní energie kultivujících byla pohlcena. Kov Yin byl proto plný rozhořčení, které se nedalo očistit. A tak rozbili kov na kusy a uschovali je na různá místa, která byla duševní energie. Aby se zabránilo opakování chyb domluvilo se pět rodin, že nikdy nebudou mluvit o kovu Yin.” mluví dál, starší Yi.

“A starší, budu upřímný. Pokud může kov Yin opravdu absorbovat přírodní energii Nebe a Země, pokud by se mohl použít, je možné-” promluví Wei.

“Wei Yingu...” napomenu ho.

***
Lan Yi nám řekla mnoho děsivých událostí z dávné minulosti nás všech. Také jsem díky tomu, zjistil že Wei je žákem nejlepší kamarádky právě Lan Yi. Slíbil jsem ji, že najdu zbylé kousky kovu Yin a Wei se ke slibu přidal. Ztratili jsme úplně pojem o čase. Dala nám svůj kousek kovu Yin a zmizela.

Co vím, měla být dávno po smrti, ale očividně nebyla. Wei Ying mě začíná zajímat víc a víc než si hodlám připustit. Navíc zjišťuji, že se mi líbí, něco na něm prostě je. Vzpomenu si jak mě před chvílí políbil a já mu dal facku.

Najednou oba dva vyletíme ze zadní části hory ven z Ledové jeskyně. Wei spadne přímo na mě. Hledíme si navzájem hluboce do očí do té doby než nás vyruší něčí hlas.

“Wei Wuxiane!” je to Cheng Jiang.

“Slez ze mě!” řeknu chladným hlasem s vražedným pohledem.

“Promiň Lan Zhane, neudělal jsem to schválně. Už, už vstávám...” začne se ze mě zvedat.

“Kde jsi byl?! Víš jak se o tebe starší sestra bála?! Nemohla jíst ani spát! Už dva dny...” řve Cheng na Weie.

“On za nic nemůže. Proud nás strhl...” zastanu se ho a snažím se vyhnout konverzi.

“A o tebe zase bál tvůj bratr Xichen!” ten zvýšil hlas i na mě.

***O tři hodiny později***

Po rozhovoru s mým bratrem a strýcem, jsme dostali zákaz mluvit o kovu Yin i o starší Lan Yi. Zjistil jsem, že bratr a strýc o všem věděli.

Jdu do svého pokoje a lehnu si na postel. Přejedu si prsty po mých rtech a myslím na polibek od Weie. Nikdy jsem s nikým nic neměl, díky pravidlům mého klanu. Nedá mi to a jdu ven. Po nějaké chvíli potkám Weie a zrudnu v obličeji. Možná nebudu tak úplně chladný jako led, jak jsem si celou dobu myslel. Ani si neuvědomím, že se usmívám. Všimne si mě a jde rovnou za mnou. Já jdu jiným směrem, ale on mě dožene.

“Lan Zhane! Ale no tak!” zavolá na mě a já se zastavím.

Tak nějak jdeme do mého pokoje ani nevím jak se to děje. Bojím se jeho blízkosti, té přitažlivosti, která mě k němu táhne. Respektive bez jediného slova, jsem ho náhle popadl a začal táhnout ke mě. Zmizíme dovnitř mého pokoje. Sednu si na postel a ukážu mu ať si sedne vedle mě. Váhavě to nakonec udělá. Chvilku ho jen pozoruji než začnu odhalovat jeho hruď.

“Lan Zhane!? Co to do tebe vjelo?!” sám to nechápu.

Má nádhernou hruď a postavu. Přitáhnu si ho blíže ke mě a dotknu se jeho rtů. Neprotestuje, ještě aby jo, když mě sám políbil ještě v Ledové jeskyni.

“Vadí snad? Wei Yingu?” řeknu s šibalským úsměvem a lehce zkousnu jeho ouško a olíznu jazykem.

“N-ne...” odpoví mi rudý v obličeji až za ušima.

Takže pokračuji ve svlékání jeho oblečení. Povalím ho na postel pode mě, chytnu jeho ruce a znovu spojím naše rty. Netrvá dlouho a já ležím pod ním a už cítím jeho tvrdý penis uvnitř mého těla. Chvíli čeká než začne hýbat svými sexy boky a jezdit vevnitř mého mokrého otvoru. Po několika minutách se do mě udělá. Bylo to nepopsatelné... 

Chladná čepel 4 Ledová jeskyně


 “Ty Wangji a mladý mistře Weii pojďte s námi.” řekne můj bratr, takže ho následujeme.


Máme s Weiem stejný trest. On mě dokáže přivést do stavu úplného šílence. To se snad nikdy předtím nestalo. Je opravdu zvláštní.

Bratr a strýc nás odvedou na dvůr, kde už jsou připravení žáci z mého klanu a v rukou drží feruly. Klekneme si na zem a začnou nám na zádech přistávat tvrdé rány ferulou, až po zhruba sto ranách začneme plivat krev. Já klečím pevně a vzpřímeně, za to Wei skučí bolestí vedle mě, avšak když vidí, že já se ani nehnu tak se také narovná a přestane skučet, alespoň téměř úplně. Další překvapení.

Když náš trest skončí, tak jdu na své místo, kam chodím relaxovat a meditovat. Případně i přemýšlet.

Po cestě uslyším hlas Weie, jak si stěžuje svým sourozencům Yanli a Chengovi Jiang. Jeho bratr je podobný magor jako on a k tomu i Huaisang Nie. Taková trojka cvoků, ale Wei je pohledný mladík, ale povahově je nesnesitelný. Nebo ne? Nikdy bych neřekl, že takto budu přemýšlet o jakémkoliv muži natož někom jako je zrovna právě Wei Wuxian. Tyto myšlenky mě začínají děsit. Co to jako má být?! Já fakt zabiji mého staršího bratra! Kruci! To ne!

Dojdu k Ledovému jezírku a svléknu se z oblečení, takže mám nahou hruď. Vejdu do ledové vody a začnu meditovat. Jenže netrvá dlouho a někdo mě vyruší.

“Lan Zhan! Lan Zhan! Tak tady jsi!” ozve se známý hlas.

“Co tady děláš?! Jak jsi se o tomto místě dozvěděl?!” řeknu mu chladným hlasem.

“Xichen mi řekl o tomto místě.” odpoví, když doběhne ke mě dolů.

Rychle odhodí své boty kamsi a svlékne se. Musím uznat, že má sexy hruď. P-počkat cože?! Já toho Xichena vážně zabiji i když se to příčí s pravidly klanu Lan.

“Brrr, to je ale studená voda. Jak to můžeš vydržet?” a klepe se zimou.

Začne se přibližovat směrem ke mě a já začnu couvat co nejdále od něj.

“Ale no tak! Lan Zhan! Přišel jsem si sem léčit svá zranění! A když budeme u sebe, nebude nám zima!” říká mi.

“Já si tu neléčím zranění, ale medituji. A zima mi není.” stále ustupuji dál od něj.

Všimnu si, že se náhle zastaví což mě zarazí.

“Necítíš tu něco divného, Lan Zhane?” ptá se mě, ale než se stihnu otočit, najednou zmizí.

“Wei Wuxiane?!” zavolám jeho jméno, sotva to dořeknu už mizím taky.

Nějaký vodní vír mě strhne pod sebe a skončím hned za ním.

“Kde to jsme?” ptá se mě.

“To nevím. O této části v Oblačném zákoutí nevím. Jsem tu poprvé tak jako ty.” odpovím mu zmateně.

Tak oba dva jdeme hlouběji dovnitř jeskyně. Jsou tu králíci s čelenkami mého klanu Lan.

“Všude je tu led, ale není tady zima. To je divné. A proč mají ty králíci čelenky vašeho klanu?” konstatuje a ptá se.

“Dávej pozor, buď opatrný.” řeknu mu vážným tónem hlasu, ale už ne tak nepřátelsky, teď spíše starostlivě.

Najednou se přikrčí a kolem mě prolétne tlak z citery. Já ovšem mohu jít blíže. Na konci jeskyně je citera. Na Weie útočí sama od sebe, ale na mě. Když ho po několikáté skoro trefí, tak před něj hodím můj meč a tím zarazím další útok na něj.

“Vražedný akord.” vydechnu překvapeně.

Vždy jsem si chtěl zkusit zahrát si na tuto citeru.

“Na mě útočí, ale na tebe ne.” ozve se Wei.

“Mě pravděpodobně pozná jako potomka z klanu Lan a na každého kdo není z mého klanu útočí.” odvětím.

“Lan Zhan, půjč mi tvou čelenku!” zavolá na mě.

Já se na něj otočím, ale jelikož na něj citera opět útočí, jdu za ním a sundám si svou čelenku a sváži naše ruce k sobě. Teď přestala konečně útočit na Weie, takže se přiblížíme úplně k ní. Sednu si k citeře a položím prsty na struny, všimnu si jak Wei sedí na kameni, kde leží citera, vrhnu na něj vražedný pohled a ještě větší, když se dotkne citery.

“Nemůžeš být alespoň trochu uctivý k mým předkům?” řeknu mu a on se hned zvedne.  “A nesahej na tu citeru.” dodám.

Lehce se zasměje.

“Promiň Lan Zhane.” šibalsky se usměje. “Ale jak ji mohu vyzkoušet, když se ji nemohu dotknout?” pokračuje.

“Možná mám řešení.” a začnu na ni hrát.

V tu chvíli se všude okolo nás ozvou různé hlasy, křik a zvuky mečů, různé rozhovory a tak podobně.

“Co se to děje, Lan Zhane?” pronese.

“To nevím, hlavně buď ve střehu.” přestanu hrát na citeru a zvednu se, připravím si meč na boj. “Zní to jako pět klanů...” dodám.

“Co je to kov Yin?” zeptá se Wei.

“O něm bych raději nemluvila.” ozve se hlas za námi a tak se prudce otočíme za sebe.

“Kdo to je?” nechápe Wei.

“To bude starší Lan Yi, která vytvořila vražedný akord.” ozvu se já a hned se před ní ukloním. “ Jsem žák klanu Lan, Wangji Lan. Zdravím vás starší.” řeknu okamžitě a pobídnu Weie ať udělá to samé.

Ukloní se.

“Zdravím vás starší. Jsem Wei Wuxian z klanu Jiang z Yunmengu. A co je ten kov Yin?” představí se a začne se vyptávat.

I mě zajímá o co jde. Takže ho nechám mluvit. A tak starší začne vysvětlovat. Nechce se jí mluvit, poznám to podle jejího výrazu.

Chladná čepel 3 Otázka cti


 ***Druhý den***


Probudím se brzy, takže se obleču do oblečení na ven a jdu meditovat do Ledového jezírka.

Potřebuji si srovnat myšlenky v hlavě. Jsem zmatený a nevím proč. Je to takový zvláštní pocit. Můj starší bratr mě moc dobře zná, takže mi vložil brouka do hlavy. Očividně záměrně.

Vážně se cítím osamělý a jsem dost ostražitý. Ale bavit se zrovna s Wei Wuxianem? Dělá si ze mě srandu?! Avšak dostal jsem ho na starost jako nejlepší žák klanu Lan a k tomu jako mladší bratr klanového vůdce. Jo fakt skvělý. Ale něco na něm je. To má bratr pravdu. Na co to myslím?! Kruci! Já toho Xichena zabiji! Komu jinému ho hodit na krk, že? Komu jinému než mě?! Najednou mě vyruší něčí hlas. Otočím se, je to můj bratr.

“Wangji, měl by ses jít připravit. Za chvíli začíná zahajovací obřad.” promluví.

“Dobře bratře.” odpovím mu a vylezu z Ledového jezírka.

Vezmu si na sebe zbytek oblečení a následuji ho.
Vejdeme do Orchideového pokoje a já si sednu na místo do řady, kde budou žáci z mého klanu, kterých už tu několik je. Strýc Qiren už sedí naproti nám u stolu a učebnice jsou připravené na každém stolu žáků. Postupně sem přichází všichni žáci ze všech klanů, tedy až na klan Wen. Klan Jin z Lanlingu, Nie z Qinghe a Jiang z Yunmengu, ze kterého je ten pošuk Wei Wuxian.

Dnes mám na starost aby splnil celý trest, to bude peklo. Jen co se objeví, sedne si do řady vedle mě a hned na mě mává jako pomatený, já se otočím a hodím na něj akorát vražedný pohled a otočím se zpět. Toto je snad za trest, říkám si v duchu. Ale musím uznat, že je pohledný. Počkat na co to zase myslím?! To jako vážně? Avšak bratr má určitě nějaký důvod proč to dělá. Ovšem nevím přesně jaký. Strýc začne říkat všechny pravidla našeho klanu a Wei u nich pomalu usíná. Měl by je opsat vícekrát. Aby si je pamatoval, když vůbec neposlouchá. Neuctivý...

Zrovna, když začne slavnostní obřad pro zahájení přednášek, vtrhnou sem bez pozvánky a ohlášení žáci klanu Wen. Vůbec jsme je nečekali, normálně sem nechodí kvůli své aroganci. Nebyli jsme na ně absolutně připraveni. Což je vážně divné, ještě když začali mizet kultivující z malých klanů. Chao Wen, Qing a její mladší bratr Ning, ještě další žáci, ale těch neznám jména. Slyšel jsem o nich několikrát. Ruohan Wen je jejich klanový vůdce a Mao Wen bývalý vůdce sekty Wen. Ale nic moc dobrého to tedy nebylo.

“Co tu dělá klan Wen? Když na přednášky nechodí po sto let. Vůbec jsme nevěděli, že přijdete.” ozve se Xichen zmateně, poznám že má stejně divný pocit jako já.

“Tss, ch. Nepřišli jsme kvůli vaším nudným přednáškám. My máme v Qishanu vlastní přednášky. Je to tady tak ubohý jako vy všichni.” řekne arogantně Chao.
V tu chvíli se ozve Wei.

“Jsem Wei Wuxian z klanu Jiang z Yunmengu. A toto vás tedy učí ve vašem klanu Wen? Takové arogantní chování? Co je to za vychování, vyrušovat učitele? Můj bratr se zrovna chystal předat učiteli dar....” spustí hned na něj.

“Mě vůbec nezajímá kdo je nějaký Wei ty pse!” prskne na něj chladně.

Hned na to postupně všichni vytasíme své meče a chystáme se k boji. V tu chvíli se do toho ovšem vloží můj bratr a začne hrát na svou flétnu Liebing, takže brzy naše meče vzlétnou do vzduchu a skončí zabodnuté v zemi hned před jejich nohami.

Zewu Jun je opravdu hoden své pověsti.” ozve se Huaisang Nie a hraje si se svým vějířem.

Wei Wuxian mě vskutku překvapil svou reakcí. Hledím přímo na Weie. Ani nevím jaký mám výraz ve tváři, ale najednou se na mě usměje a mrkne na mě. Rychle se otočím jiným směrem. Cítím jak mi rudnou tváře. Ach, tak trapný pocit uvnitř mě, že bych nejraději právě teď utekl někam hodně daleko nebo se propadl do země, hlavně kamkoliv kde není on. Musel si všimnout mého výrazu a prudké reakce, protože se lehce zasmál.

“Lan Zhane, ach, Lan Zhane.” pronese a kroutí hlavou.

Zrudnu ještě mnohem víc. Najednou na něj vystartuji s Bichen, která mu skončí pod krkem. Ani nevím co to do mě vjelo, normálně se takto nechovám a už vůbec ne mezi lidmi.

“Co?! Wei Wuxian! Ty! Kdo ti dovolil oslovovat mě rodným jménem?!” vyprsknu chladným hlasem.

Nevnímám zničehonic okolí kolem mě.

“Lan Zhane! Nemusíš být hned tak agresivní!” řekne mi poměrně zmateně.

“Wangji! Nech toho! Co to do tebe vjelo?!” začne řvát můj strýc Qiren. “Budeš potrestaný stejně jako mladý mistr Wei, 200 ranami ferulou! Tímto ruším původní trest Weiovi!” dodá dost naštvaným hlasem, ovšem nedivím se.

“Omlouvám se strýčku. Udělal jsem chybu, přísně mě potrestej.” ukloním se.

Zewu Jun to já ho provokoval. Wangji za nic nemůže.” tímto mě opět překvapí.

Wei je plný překvapení, to se musí nechat. Začíná mě zajímat. Ale nedám to najevo. Bratr se na mě lehce usměje. On mě prostě zná.

“Moc se omlouvám učiteli a klanovému vůdci za jeho chování.” ukloní se Qing Wen a předá Qirenovi dar, který přinesli, Chao se jen arogantně ušklíbne.

“Žáci klanu Wen jďete si odpočinout. Dejde pozor na jeho chování Qing.” řekne nakonec Qiren.

Zahajovací obřad je tímto přerušen. Zbylí žáci předají své dary učiteli. A všichni jdou ven. Sourozenci Qing a Ning mě zaujali, ale jsou z klanu Wen. Otázka cti. 

Chladná čepel 2 Špatné znamení


 “Zaplať mi je! Wangji! Zaplať mi ty dva pohárky!” řekne otravným hlasem.


Já mu jen ukážu kámen s pravidly našeho klanu Lan z Gusu.

“Co je to?” ptá se.

“To jsou pravidla našeho klanu a už jsi čtyři porušil.” odpovím mu.

“Eh? Tolik?” je otravný, s ním bude dost práce.

“Ano, tři tisíce pravidel. Nesmí se zde pít alkohol, chodit tak pozdě ven, bojovat zde a narušovat bariéru.” odpovím mu.

Když se pokusí něco dalšího říct, tak ho umlčím umlčovacím kouzlem.

“Pojď za mnou.” řeknu mu a rozejdu se za bratrem a strýcem, on mě s protestem následuje.

Je nevychovaný a otravný. Leze mi děsně na nervy. Vejdeme dovnitř místnosti a strýc rychle zakryje závěsem ono tělo. Wei skučí a snaží se mluvit, jenže přes umlčovací kouzlo nemůže. V ruce svírám Bichen.

“Wangji zruš mladému mistrovi Weiovi umlčovací kouzlo aba mohl situaci sám vysvětlit.” kývnu hlavou a zruším ho tedy.

Tak začne vysvětlovat situaci.

“Ztratili jsme naši pozvánku a tento chladný, necitelný budiš nás nechtěl pustit dovnitř. Tak jsem si po cestě zpět koupil dva pohárky proslulého Císařova úsměvu, který jsem chtěl vždy ochutnat, jenže dřív než jsem to stihl mi je rozbil. Ať mi je zaplatí. Jsem tu poprvé, takže neznám pravidla vašeho klanu, omlouvám se. Takže jsem je šel hledat.” pronese Wei.

“Wangji mi vysvětlil situaci, vaše sestra a bratr, ostatní už jsou zde. Wangji je pustil dovnitř.” odpoví mu můj starší bratr. “Ale, stejně jste porušil pravidla našeho klanu. Takže, dostanete nějaký trest mladý mistře Weii.” dodá.

“O-on je pustil dovnitř? Vážně? Starší sestra a ostatní jsou tady?” zajímá Weie.

Můj bratr kývne hlavou na souhlas. Wei se otočí na mě.

“Takže nebudeš tak necitelný, jak jsem si původně myslel. Vážně se ti omlouvám, ale není trocha viny i na tobě? Že jsi mi nevysvětlil pravidla?” vážně tak nevychovaný a drzý.

“Wangji, jaký trest navrhuješ jako trest pro mladého mistra Weie?” ptá se mě bratr.

“Opsat tři sta krát pravidla našeho klanu.” odpovím a podívám se na Weie.

“Uh, ne! To ne!” zakroutí hlavou na protest.

“Dobře Weii. Zítra po přijímacím obřadu, opíšete tři sta krát pravidla, takže půjdete do knihovny a Wangji ty na něj dohlídneš aby to skutečně opsal.” řekne nám můj bratr.

“Ale, bratře...” snažím se odporovat, nechci ho mít na krku.

Jenže můj pokus odmlouvat tak nějak neprošel. Škoda...

“Wangji...” nestihne doříct větu a ozve se opět Wei Wuxian.

“On je mrtvý?” otočí hlavu k závěsu, v tu chvíli se na něj otočí můj bratr a strýc.

“Co jste to právě řekl?” poprvé se ozve Qiren.

“No, když jsme přišli, tak ještě žil.” odpoví Wei.

Klanový vůdce Xichen a Qiren se na sebe hned podívají s vážným pohledem a výrazem ve tváři.
Tak vezmou Weie i mě k mrtvému tělu. Ten jde okamžitě k tělu a začne na něj sahat. Vypadá zamyšleně. Po chvíli promluví.

“Vypadá jako....” pronese.

“Jako co?” ozve se hned Qiren.

“Jako by ztratil duši.” odpoví.

“Půlku duše.” doplním ho.

“Je mrtvý, ale je z něj stále cítit trocha životní energie. Je jako loutka, ale čí?” v tomto tento magor Wei překvapí, vypadá to, že se v tom celkem vyzná. “A je z něj cítit temná energie.” dodá. “Jako nějaké zlé kouzlo.” mluví dál.

“Jako ducho-loutka.” dodám.

“Ano, ducho-loutka, kterou někdo vede a ovládá.” pokračuje Wei.

Všichni se na sebe podíváme.

“No nic, jďete si odpočinout mladý mistře Weii. Vaše sestra a bratr už na vás čekají. Zítra bude zahájení přednášek.” rozhodne nakonec můj starší bratr Xichen.

***
Když dovedu Weie do jejich pokoje, jdu ještě za bratrem.

“Wangji...” promluví.

“Bratře, vidím, že ty a strýc jste dost ustaraní kvůli té loutce. Co mám udělat dál?” řeknu mu.

“Jestli je to co si myslím, tak tomu já ani ty nemůžeme zabránit. Vždy jsi byl tak starostlivý Wangji...” odpoví mi.

“Od smrti našich rodičů, je mou povinností pomáhat staršímu bratrovi.” odvětím.

“Někdy si říkám, jestli jsem na tebe nebyl moc tvrdý. Jsi takový zamlklý a ostražitý. Vyhýbáš se lidem. Někdy mi přijde, že jsi až moc ostražitý. Je dobře, že mi tentokrát budeš pomáhat při přednáškách. Je na čase aby jsi si našel nějaké kamarády, budou zde žáci zhruba ve tvém věku z různých klanů. Mám dobrý pocit ohledně mladého mistra Weie, má sice divokou povahu, ale má dobré srdce.” domluví a já pevněji sevřu v ruce svůj meč Bichen.

Podívá se na mě, přímo do mých očí. Já na něj akorát vrhnu vražedný pohled.

“Nemá snad nějaké dobré schopnosti? Jaký byl, když jste spolu bojovali? Navíc je dobrý v kultivaci, nebo si to nemyslíš?” pokračuje tedy dál.

Já jen sevřu ruku v pěst a odchazím pryč z vražedným pohledem. To snad nemyslí vážně?! To v žádném případě nehrozí! Ale štve mě, že mu musím dát za pravdu, protože styl boje má skutečně dobrý a celkem se mi vyrovná, což se téměř nestává a znalosti má také dobré. Sakra!

Dorazím do svého pokoje a sednu si ke stolu. Začnu hrát na svou citeru. Musím se uklidnit a meditovat před spaním. Jsem celý rozhozený. Zhruba půl hodiny hraji a pak se jdu převléci do oblečení na spaní. Lehnu si do postele a snažím se usnout, ale nejde mi to, jelikož mi v hlavě straší ten magor Wei Wuxian! Nakonec usnu.

Chladná čepel 1 Druhý nefrit


 Sedím na dvoře a pozoruji kultivující z mého klanu Lan z Gusu.


***
Je mi smutno a nevím proč. Možná si nechci přiznat, že se cítím tak moc sám. Vše okolo mě se začíná měnit a klan Wen může být v budoucnosti hrozbou. Blíží se přednášky v našem klanu, které jsou u nás každý rok a trvají půl roku.

Je mi šestnáct let a mému bratrovi dvacet jedna. Mé jméno jest Wangji Lan. Mám staršího bratra, který je vůdce klanu, jmenuje se Xichen. Jsme známí jako dva nefrity klanu Lan. Já jsem druhý nefrit.
Naši rodiče zemřeli, když jsme byli ještě malé děti, takže nás od dětství vychová náš strýc Qiren. Měli jsme tvrdou výchovu, nejspíše kvůli naší matce. Strýc je na mě tvrdší než na ostatní žáky našeho klanu. Máme přes tři tisíce rodinných pravidel. K tomu přísné tresty.

***
Rozhodnu se jít meditovat do ledového jezera. Chodím sem často, takové moje místo v Oblačném zákoutí. Dobře se tu přemýšlí a relaxuje. Pomalu začíná zapadat slunce, krásný pohled, především z Oblačného zákoutí. Miluji to zde.

***
Našel jsem několik lidí z Gusu, kteří nakonec za divných okolností zemřeli. V tuto dobu mám zrovna volno. Avšak do začátku přednášek mám za úkol tyto úmrtí řešit, mimo Oblačné zákoutí. Jako nejlepší žák našeho klanu, mám pod sebou několik dalších žáků, se kterými řešíme tyto divné události. I v okolí Gusu začali mizet kultivující, vypadá to na nějaká špatná kouzla.
Upřímně z toho vůbec nemám dobrý pocit, můj bratr je těmi událostmi také znepokojen, nejspíše víc než já, ale není divu, je vůdce klanu, ale taky strýc je dost znepokojený touto situací.

Qiren přímo nenávidí křivé cesty a špatná kouzla, bude to tím co kdysi udělala naše matka, než zemřela. A náš otec nechal jiné aby nás vychovali, takže se nás ujal strýc a začal nás učit, stal se naším přísným učitelem. Za sebemenší chybu nás tvrdě trestal, teď už jen mě, jelikož bratr je nějakou dobu klanový vůdce. Hlavně do nás vtoukl rodinná pravidla, sebemenší porušení pravidel, tvrdě trestal a stále trestá. Já si všech přes tři tisíce pravidel musel zapamatovat s mým starším bratrem a také všemi žáky klanu Lan. Což bylo dost náročné, ale strýc je přísný a jeho tvrdé tresty, vás naučí postupně si je zapamatovat nazpaměť jako říkanku. A tomu věřte.

***O pět dní později***

Dnes mají přijít žáci z ostatních klanů, kteří přijdou na přednášky našeho klanu. Tentokrát se k nim poprvé přidám i já. Mám při nich pomáhat. Už mám věk, že se jich mohu zúčastnit. Avšak já se ostatním lidem raději straním, mám raději svůj osobní klid, jsem spíš samotář. Nevyhledávám ničí přítomnost, když to není nutné. Zrovna se vracím s pár žáky zpět do Oblačného zákoutí, když nás začnou otravovat nějací žáci z klanu Jiang. Nejprve uslyším jak si za mými zády šuškají.

“Ten je nádherný.”

“Kdo je to?”

“To je Wangji Lan, druhý z nefritů klanu Lan z Gusu.”

“Oh, vážně?”

“Jo, slyšel jsem o něm. Jeho starší bratr je první z nefritů a také vůdce klanu.”

“Taky jsem o něm slyšel, je ušlechtilý a vznešený, k tomu je nejlepší žák klanu Lan z Gusu.”

A nejde přehlédnout, že se hádají ohledně vstupu do Oblačného zákoutí. V tu chvíli vyleze z toho davu nějaký mladík zhruba v mém věku, nejprve se ukloní a pak hned na to spustí.

“Jsem Wei Wuxian z klanu Jiang z Yunmengu.” představí se. “My žáci z našeho klanu, jsme omylem ztratili naši pozvánku. Ušlechtilý mladý druhý pane Lane, nechtějí nás pustit dovnitř...” nenechám ho domluvit.

“Žádná pozvánka, žádný vstup.” řeknu mu.

“Ale šli jsme z takové dálky až z Yunmengu, jsme unavení po tak dlouhé cestě. Váš klanový vůdce, ví kdo jsme. Nešla by udělat výjimka?” pokračuje dál.

“Žádná pozvánka, žádný vstup.” řeknu znovu a s žáky z mého klanu vejdeme dovnitř Oblačného zákoutí.

“Ale, prosím! Vy jste takový....” nestihne dokončit proslov a umlčím ho umlčovacím kouzlem.

Nemohu porušit pravidlo mého klanu, ale řeknu o tom bratrovi. Zrovna neseme jedno tělo do Oblačného zákoutí. Poslední dobou máme úplně jiné starosti avšak přednášky nehodláme kvůli tomu rušit, takové věci nemáme ve zvyku. Přineseme tělo k bratrovi a strýci. Začnu dávat informace, kde, co atd. Poté začnu o klanu Jiang.

“A bratře....” pronesu.

“Ano, Wangji?” odpoví mi.

“Před bránou do Oblačného zákoutí jsou žáci z klanu Jiang, jenže ztratili svou vztupenku. Přišli na přednášky, ale nepustil jsem je sem...” přeruší mě.

“To je v pořádku, můžeš je pustit dovnitř, když jsi mi to řekl Wangji.” řekne mi. “Tak jdi pro ně.” dodá.

Opět se ukloním a odejdu pro žáky z klanu Jiang. Přivedu je dovnitř a ukáži jim jejich pokoje, ale toho mladíka Weie nikde nevidím. Tak nějak věřím tomu, že zrovna on se sem nějak dovnitř dostane. Stojím ve věži a pozoruji svit měsíce a okolí. Měl jsem pravdu, protože ho právě teď vidím lést na střechu. Když se na ni vyšplhá, podívá se na mě. V ruce má dva pohárky Císařova úsměvu, ale tady je alkohol zakázaný.

“Ehhh, Wangji Lan. Určitě se tu nekocháš krásou noci.” začne se hekavě smát a poté si do úst začne lít onen alkohol.

Seskočím dolů z věže a vyhne se hbitě mému meči. Začneme spolu šermovat s meči. Kupodivu se mi umí celkem rychle a hbitě vyhýbat. Nakonec mu je oba dva rychle rozbiji. 

Jako oheň 7 Osvobození ohně (DOKONČENO)


 ***O týden později*** 


Nguyễn a Denis se po týdnu konečně proberou. Jejich vzpomínky se tentokrát vrátili naplno. Poprvé za celou věčnost. Vše co spolu zažili. Teď už jsou zdraví a žijí. Lékaři s léčiteli je zachránili. Tentokrát je něco jinak. Úplně jinak. Oba to cítí. Nechávají je o samotě, dávají jim soukromí. 


Hledí si navzájem do očí. Hladí si své dlouhé vlasy. 


“Miluji tě Denisy.” promluví. 


“A já tebe taky Nguyễn.” políbí ty úžasné rty. 


“Na vše jsem si vzpomněl.” dodá. 


“To já taky. Úplně na vše.” odpoví mu. 


Začnou se vášnivě líbat a svlékat své oblečení. Hladí navzájem svá nahá těla. Nguyễn se něžnými polibky dostane až k jeho postavenému penisu, který stojí jako svíčka. Jazykem olizuje špičku než si ho celý až po kořen vsune do své pusy, začne hýbat hlavou dolů a nahoru. Naprosté vzrušení. Užívají si každý svůj vzájemný dotek. Mezitím ho dvěma prsty připravuje na svůj vpád. Poté co se mu pusa zaplní velkou dávkou spermatu, tak mu vrazí penis do té vlhké díry až po kořen. Na jeho velikost je zvyklí. Stejně ovšem chvíli počká než se začne pohybovat uvnitř něj. Drsně naráží do jeho prostaty a oba dva hlasitě vzdychají. Naprostá slast a euforie. Vášnivě a tvrdě naráží do toho citlivého místečka. Avšak je až moc vzrušený, takže se po několika minutách udělá. Hned na to se císař ocitne pod umělcem. Ten líbá ty úžasná ústa. Poté lehce zkousne jeho pravou bradavku a pak tu levou. Ozve se vzrušené zavzdychání do jeho ouška. Císař hladí ty dlouhé vlasy v bílé barvě. Přitáhne si ho blíže k sobě do vášnivého polibku. Vrátí mu kousnutí do bradavek. Rádi se vzájemně škádlí. Něžně si hladí svá nahá těla. Denis se pomalu dostane do jeho tvrdého rozkroku, který mu stojí jako svíčka. Chvíli krouží vlhkým jazykem po špičce penisu než ho pojme celý až po kořen do své šikovné pusy. Ano, znovu se mu postavil, ale to je u nich normální. Mezitím vsouvá dva prsty do toho mokrého otvoru. Po zhruba dvaceti minutách má plnou pusu spermatu, vše spolkne do poslední kapičky. Lehce mu sperma teče po bradě, jazykem si ho olízne a pak vrazí svůj tvrdý penis do toho mokrého otvoru. Vlhkými polibky opečovává jeho krk. Nádherné pocity slasti. Hýbe svými sexy boky jako sám ďábel. Jen je taky až moc vzrušený, takže se také po chvilce udělá. Po vášnivém sexu se oba dva rozvalí vedle sebe v posteli a rozdýchávají právě prožité orgasmy. 


“Jsi prostě nejlepší, můj umělče.” prosene sotva dostane trochu dechu. 


“Ne to ty.” opět ho políbí. 


“Věčnost je dlouhá a hlavně s tebou. Nakonec jsme se vždy znovu setkali, lásko.” odpoví mu umělec. 


“Ano, naše láska překoná moře času. Celou věčnost. Naše láska je pravá a věčná, podle našeho slibu.” také ho políbí. 


“Jsi jen můj.” usměje se. 


“A ty můj navěky věků.” pohladí jeho vlasy. 


Objeví se sedlák a uvidí je oba dva nahé v posteli. 


“Ach, pardon.” a mizí pryč. “Večeře je hotová.” dodá. 


Tak se tedy oblečou a jdou do místnosti, kde se jí. Je to nezvyk pro císaře, ale z druhé strany je za to rád. Avšak stále je císař. 


Sednou si vedle sebe ke stolu. Sluhové jsou zde stále také. 


“Děkujeme.” řeknou oba zároveň. 


“Dobrou chuť.” všichni si popřejí. 


Jsou šťastní. Což je dobře. Nádherný pohled na ně. Po jídle jdou všichni spát. Jsou unavení. 


***

Jenže nikdo z nich neví, že císařovna poslala své vrahy aby je našli a zabili. Je to o něco jiné než předtím. I ona to cítí. A nelíbí se jí to. Pokaždé se jim nepodařilo utéct z paláce a nemusela posílat vrahy. 


***O několik dní později*** 


Císař, umělec a dva sluhové odchází od statkáře pryč. Jen neví kam půjdou. Dá se říci, že jsou teď bezdomovci. Ironie, že? Nemají aktuálně kam jít, ani nemají žádné peníze. Začínají se toulat křížem krážem světem, jdou tam kam je nohy zavedou. Je jim jasné, že císařovna to tak nenechá. Statkář jim dal nějaké peníze i jídlo, ale bůh ví jak dlouho jim to vydrží. Dal jim i dvě deky na cesty. Chtěl aby u něj zůstali, jelikož se jedná o císaře, ale nechtěli ho ohrozit. Přeci jen si umí dát dohromady jedna plus jedna, takže tuší že císařovna je bude chtít mrtvé, tak jako pokaždé už celou věčnost. 


“Co budeme teď dělat?” zajímá císaře. 


“To já nevím, lásko.” odpoví Denis. 


“Chce to najít nějaký hostinec.” navrhne mladší sluha. 


“Chce to vyhýbat se velkým městům.” namítne starší sluha. 


“Fajn, ale co jako teď?” ptá se mladší sluha. 


***

Císařovna hledá císaře a toho jeho umělce. Žárlí, už zase, jenže zjišťuje, že jejich láska je silnější než ona a její nenávist. Navíc palác je teď poloprázdný, většina sluhů je po smrti, díky krveprolití. Neví co má dělat, ale nahánět je asi nemá cenu, jenže kvůli prokletí a kletbě, kterou na ně uvrhla, jí to nutí. Nedá jí to pořádně spát. Dokud nebudou mrtví. Ona kletba ji vzala sebou. 


***O čtrnáct dní později*** 


Císař a jeho láska s jejich dvěma sluhy jdou zrovna menším městem a shání si nějaké jídlo a pití. Když je najednou zastaví skupina lidí s meči, kteří je obklíčili, takže nemají únik. Nemají se čím bránit. Denis dostane mečem do břicha a hned mu začne téct krev. A hned na to mu jeden z mužů podřízne hrdlo, umírá císaři v náruči, který řve bolestí. Netrvá dlouho a i on je smrtelně zraněný. Avšak jen co zemře tělo Denise promění se v draka. Ano, on je dračí bůh. Byl uvězněn v lidském těle po celou věčnost, jenže teď nastal čas, kdy je opět svobodný. Tím, že ho zabili, ho akorát vysvobodili. Vezme do svých rukou tělo císaře a letí do paláce. Mezitím ho promění v draka, je dračí bůh, takže tuto schopnost má. Nakonec zabíjí císařovnu a tím se vysvobodí z kletby. Celý palác je v plamenech a postupně se bortí.

Jako oheň 6 Ztracené vzpomínky


 Císař je po další hádce se svou ženou. Práskne dveřmi, už nehodlá poslouchat víc. 


Místo snídaně jde na zahradu se projít aby se uklidnil. Většina sluhů z paláce už je na tyto chvíle zvyklá. Není to vůbec poprvé co se pohádali, takže jim už není divné, že císař není na snídani. Opět... Jen tentokrát kvůli něčemu jinému než obvykle. Ale to už ostatní neví. 


Hlavně jak mu ukázal ten samý náhrdelník jako má on sám. Má tak zvláštní pocit, ale neví proč. Proč ho tak bolí, že neví? Že si nemůže vzpomenout? Najednou se mu před očima zjeví vzpomínka, na dva muže, jak se vášnivě milují, jejich nahá těla se navzájem dotýkají, ale netuší kdo to je, ale cítí jako by to měl vědět. Hned na to přijde záblesk nějaké ženy. Je to jako dýky do srdce. Vůbec to nechápe. Ale tak strašně moc to bolí. Vezme do své dlaně svůj náhrdelník a hledí na něj. Ty dva náhrdelníky do sebe zapadají. Dokonale a přesně. V tu chvíli se objeví další, jak jeden tomu druhému dává onen náhrdelník. Začnou mu téct slzy z očí. Takovou bolest ještě nezažil. Trhá mu duši i srdce. Padne náhle na kolena a slzy stékají ještě silněji než před chvílí. 


V tu samou chvíli padne na kolena i Denis. Oba dva pláčou a zničehonic začnou řvát bolestí, přestože každý je na jiném místě. Nguyễn je na zahradě a Denis v jídelně. Oba dva mají úplně stejné záblesky před očima a cítí úplně stejnou bolest. Ani jeden nechápe co se právě děje. Mají pocit, že jim praskne srdce v hrudi. 


Vidí ty dva muže s tou ženou. Své náhrdelníky a najednou oba uslyší hlasy “Miluji tě, můj nádherný umělče.” rukama si zakryjí uši. “A já vás, můj pane.” začnou křičet ještě víc. Další vzpomínka je jak jeden z mužů umírá v náruči toho druhého. Byl zasažen dýkou do zad, když chránil svou lásku před tou ženou. Ta žena chtěla tu dýku vrazit do císaře, ale ten umělec mu zachránil život tím svým. Dali si slib, že se jednou opět setkají. Až teď si uvědomili koho jim tak moc připomínají, vypadají totiž téměř stejně jako oni teď a tady. Slíbili si věčnou lásku a oddanost jeden tomu druhému. Vzpomněli si na své dávné sliby a lásku. Z jiného života. Respektive císař byl tehdy král v království Đại Việt quốc. A císařovna byla tehdy královnou. To ona ho tehdy zabila, když přišla na jejich vztah a lásku. Ze žárlivosti ho chtěla zabít, jenže on mu zachránil život. Síla lásky, přes proud času, přes věčnost, navěky. Dodrželi své sliby. 


***

Císařovna hledí na umělce s nenávistí v očích. Tak přeci jen je to on!  Muž, který ji kdysi vzal muže, kterého milovala a nakonec, když chtěla zabít krále, stoupl si před něj. Nenávidí je oba! Přistoupí k umělci a vrazí mu facku z jedné strany i z té druhé. 


“Tak přeci jen jsi to zase ty!” řekne vražedným tónem hlasu. 


Když se ho pokusí zabít, tak se nečekaně objeví císař. 


“Nech ho! Znovu mi ho nevezmeš!” popadne první meč, který uvidí a rychlostí blesku se blíží k ní . 


Ona vezme rychle jiný meč a bodne umělce do břicha. Okamžitě mu začne téct krev. Nikdo zde přítomný absolutně netuší o co jde. Vůbec neví co mají dělat. Takže se zde začíná dít krveprolití. Všude stříká krev, jeden útočí na druhého, začínají zakopávat o mrtvá těla. Císař vezme svého milého do náručí a utíká s ním pryč. Také je zraněn, když se ho snažil vzít od císařovny. Což se mu podařilo. Naštěstí. Všimne si jich císařův nejvěrnější sluha a běží za nimi aby je mohl chránit a hned na to i umělcův sluha. Jim čtyřem se podaří utéct pryč. Avšak císař a umělec jsou těžce zranění. Jsou daleko od paláce a vyčerpaní. Padnou do pole a císař s umělcem ztratí vědomí v úplně stejnou dobu. 


“Musíme je zachránit.” promluví mladší sluha. 


“Já tu s nimi zůstanu. Jdi najít pomoc.” přikáže mu starší. 


“Dobře.” souhlasí a odejde pryč.

***

Teď je vše ve hvězdách. Osudy všech. Je zamilovaný do císaře po staletí. Také byl u smrti umělce. Tehdy, když král dostal zásah otráveným šípem, tak mu vycucával jed z jeho rány. To on tenkrát zastřelil královnu šípem. Respektive on je císařův nejvěrnější sluha už po staletí. Všichni čtyři mají spojený osud. Historie se opakuje téměř stejně po staletí. Vždy se nakonec všichni čtyři opět sejdou v tomto světě. Královna už hodně dávno řekla kletbu a smazala jim vzpomínky, za to že ji zlomili srdce, takže neví už po kolikáté se vlastně už potkali, jenže láska krále a umělce je až moc silná, pokaždé si vzpomenou. Ani kletba je nemůže rozdělit. Slib z pravé lásky, je mnohem silnější než nějaká kletba. Když se dva upřímně a skutečně milují, je jejich láska věčná a nikdo je nemůže úplně rozdělit. Síla pravé lásky, se obrátila proti královně. Do opakování je vržena i ona. Jenže ona si pamatuje úplně každé opakování, natož oni ne. Na ni ztráta paměti neplatí.  


***

Po několika hodinách sluha přivede pomoc. 


“Konečně jsi tady.” uleví si starší sluha. 


Tentokrát to královně už nesmí vyjít. Vezmou je a snaží se je dostat do domu sedláka. Ztratili ovšem mnoho krve. Přišel i místní lékař a léčitel.

Chladná čepel 5 Démon a anděl

Starší nám tedy začne vyprávět příběh krvavé minulosti. O kovu Yin. “Kov Yin je zakletý.” začne. “Starší, takže ty králíky tu máte vy?” za...